Víte, že je tetování složeno výhradně z bílých krvinek?
Aneb Jak funguje tetování.
Když přijdete na střih do barbershopu, často si můžete všimnout, že jsou jeho zaměstnanci dekorováni obrazci, kterým říkáme tetování. (A je dost možné, že Vy jich také už pár máte.) Věděli jste ale, že nám tetování zůstává pod kůží jen díky naší imunitě?
Ano, jsme barbershop, ale to neznamená, že bychom se měli nutně bavit jenom o vlasech.
A tetování už je nerozlučnou součástí “barberské” kultury Pojďme si tedy vysvětlit, jak vlastně funguje.
Jakmile tatér aplikuje inkoust do naší kůže, náš imunitní systém začne okamžitě reagovat, aby tuto cizorodou látku co nejrychleji zachytil, ať v našem těle nenadělá žádnou neplechu. Což dělá mimo jiné prostřednictvím makrofágů – druhu bílých krvinek.
Ty ho v místě aplikace polapí a snaží se ho strávit tak, jako to celý život dělají mj. s bakteriemi. Inkoust je ale natolik cizorodá látka, že jim natrávit nejde, a tak se rozhodnou, že druhým nejlepším řešením je obětovat svůj život a s inkoustem bezpečně polapeným uvnitř sebe zůstat stát na místě (přesně na tom místě, kam ho tatér zavedl).
Vysvětlení vyblednutí a rozpítání vzoru
Životnost bílé krvinky ale samozřejmě není nekonečná a jakmile dožije, inkoust se opět uvolní do prostředí a musí ho polapit další makrofág. Po celou dobu našeho života si tak naše tetování bílé krvinky neustále mezi sebou předávají a jen díky nim ho každé ráno najdeme ve stejné podobě a na stejném místě.
Opravdu – když se podíváte na (své) tetování, nejde o nic jiného, než naše naplněné makrofágy stojící poslušně v řadě. Linku po lince, tečku vedle tečky. Když pak vidíme tetování staršího data, které má vybledlejší barvy či rozpité okraje, jako první nás může napadnout, že je vyšisované od Slunce.
Ale není tomu tak – když si bílé krvinky inkoust předávají, nedaří se jim ho polapit úplně všechen a část z něj upustí. Je tak asi holt na čase začít utužovat svou imunitu, ať na sobě v šedesáti nemáme úplně jiné ilustrace, než ty, co nás zdobily, když nám bylo třicet.
